Pro Vás čekatelky…………..

Je úterý 1.3.2005 jsme si pospali asi do 10hod.
A potom na mě u kafe padla depka, už mě bude 30 let a pořád jsme sami…. Slzy….. a Pavel říká“ neboj určitě se dočkáš“.
Jdu radši rychle uvařit a pak půjdeme uklízet sníh.
Zvoní telefon(pevná) …kdo je zase marod? Řádí chřipka! „Prosím?“..... zvedám sluchátko a už podle hlasu poznávám kdo volá“ máme pro vás vybrané dítě, přijeďte se seznámit s podklady“
„ Máme čas ve čtvrtek nebo příští čtvrtek, nevím jestli dostanu volno“…. blekotám.
„Zavolám odpoledne“ a pokládám sluchátko.
Teď se to píše lehce ale ty třepající se ruce, kolena, bušící srdce to je teprve mazec.
Já se ani na nic neptala nešlo to.
Bydlíme v patře schody, beru je po dvou a volám „ Pavlééé.“
Je venku a odhazuje metr sněhu co do rána napadl otevřel garážová vrata a kouká na mě jak na IT.
„Mají pro nás mimi, máme se přijet seznámit ve čtvrtek“....
S ledovým klidem říká „ pojedeme“. Odpoledne v práci jsem byla jak po marjánce, samá legrace a ty narážky až mě kolega povídá… „ co se stalo?“ Tak jsem mu to pověděla (je to můj nejlepší kamarád). Samozřejmě bych pohnula zemí abych to volno dostala.
Ve čtvrtek nás čekala psycholožka v 11hod. „ máme pro Vás holčičku“, (splnil se mě sem aleluja )
Dostali jsme složku,pročetli a řekli jedeme se na ni podívat hned…….
Zvoníme na dveře kojeňáčku a už nás čekají.
Vítáme se s paní dr. známe se z přípravky povídáme jak prospívá a jaká je.
Po chvíli jdeme chodbou k výtahu a jedeme do 2 patra.
Otevřou se dveře a vcházíme do krásně vyzdobené chodby na které je spousta dveří, do jedněch vcházíme.
Uvnitř stojí teta a drží v rukách malou holčičku.
Říká „ přijela ti maminka a tatínek“.
Vykoukla na nás malá okatá holčička, sopel u nosu, pusu od ucha k uchu a v ní 4 zoubky.
Na sobě má bílé body s krajkovým límečkem a sametové dupačky v barvách duhy, pro nás neskutečná krása.
Potom jsem si ji vzala a nechali nás o samotě.
Jen mi a naše dcera………….
Povídali jsme jí , a pořád ji prohlíželi. Potom jsme si s ní chtěli hrát dali ji do ohrádky a spustil se křik přiběhli tety a bylo ticho, vydržela dlouho povídá. (Dnes vím že nechtěla na zem ale chovat se,nosit) pak jsme si povídali a když byl čas spánku jsme odešli.

„Tak kdy si ji chcete odvézt?“ Dvojhlasně zaznělo „ v pondělí“ a to už bude jen naše.

Domů jsme si vezli už i fotky a Plnou hlavu Naší Holčičky.